THE VAMPIRE'S BLOOD-2.kapitola

31. prosince 2010 v 17:10 | *MisS*_Katherine*
2.kapitola-Nová známost?
Povídka
Ještě pořád jsem upír, nebyl to jen sen, který když se vzbudím, zmizí.
Už to nejsem já, ta pravá Connie! Jsem krvežíznivá, a proto se musím změnit. Alespoň trošku.
Krmit se jinak! Tak, aby nezemřel žádný člověk kvůli, kvůli mně!! A toho večera jsem šla do lesa. Zkusit se nakrmit jinou žijící bytostí. Zvířetem.
Jen to je jiná cesta, cesta do nového života. Do života bez zabíjení lidí! Když jsem našla uprostřed lesa srnku, neváhala jsem a rozběhla jsem se za ní. Chvíli trvalo, než jsem ji chytla, ale utíkala jsem tak rychle, že mi nestačila. Když sem ji konečně chytla, zakousla jsem se do ní. Bylo to jiné než u lidí. Krev byla trpká, trošku studenější a hlavně já byla slabší, ale nasycená, než když jsem vysála krev ze člověka. Když jsem měla po ''jídle", šla jsem zpět domů. Spát.
Ale po cestě jsem spatřila kluka. Šel sám. Jen tak, pomalu, krok za krokem. Rozhlížel se po okolí a potom si sedl ke stromu na lavičku. Chvíli jsem ho pozorovala. Moje myšlenky byli tak hlasité, že je museli slyšet i na druhé straně zeměkoule. Byl hezký a roztomilý. Ale potom jsem si uvědomila, že je pozdě a že mám jít spát, tak jsem vyrazila domů.
Jakmile jsem si lehla, myslela jsem na toho kluka z lesa. Jak seděl a koukal se po okolí těma svýma zelenýma očima a usmíval se, tím jeho sladkým úsměvem. Opravdu by mě zajímalo, kdo to byl. Kdybych nebyla upír, šla bych za ním, prostě bych neváhala a seznámila se s ním! Ale nemůžu! Teď je země tohle! Hnusné a vraždivé monstrum, které prahne jen po jediném, po krvi!
Ale učím se živit spíše zvířecí krví, abych mohla žít trošku jako člověk. Chci žít prostě alespoň trošku lidsky a svobodně. Musím to zvládnout!
Když bylo ráno, přes okno pražilo slunce do pokoje a já se rozhodla, že se vrátím do školy.
Když jsem šla po chodbě, potkala jsem svou nejlepší kamarádku.Angie. Ráda jsem ji po dlouhé době zase viděla.
"Ahoj Connie. Kde jsi celou tu dobu byla? Ani nevíš, jaký jsem měla o tebe strach!
"Ahoj Angie. Už je všechno Ok, nic mi není. Jsem to zase já."
"Jsi to zase ty, to je dobře".
V tu chvíli zazvonilo na hodinu. Angie utíkala do třídy jako splašená, ale já za ní. Když jsem tak utíkala, otočila jsem se za sebe a zase zpátky, ale když jsem se otáčela zpátky, tak se to stalo. Vrazila jsem do něj! Do toho kluka z lesa! Zase se na mě dívaly ty jeho zelené oči a usmíval se na mě ten jeho sladký úsměv!
"Jejda promiň, spěchala jsem do třídy".
"To je dobrý, jak se jmenuješ?"
"Jsem Connie.."
"Já jsem Bill. Musím jít, tak zase někdy."
Usmál se a šel si to přímo do třídy. Chvíli jsem se za ním ještě dívala, jak odchází, ale potom jsem si uvědomila, že je hodina a tak jsem utíkala do třídy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishell Mishell | Web | 31. prosince 2010 v 18:51 | Reagovat

Krásná kapitolka moc se mi líbí tato povídka =)

2 Bonnie Bonnie | Web | 16. ledna 2011 v 18:31 | Reagovat

hezkééé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama